SDS 5.- 6.DÍL
1. 9. 2012
Po probuzením jsem se zvedla a šla jsem se projít Alfee. Začalo zvonit a žáci vyběhli ze tříd. Otočila jsem se k směrem do knihovny, nadechla jsem se a vydala jsem se do knihovny. V ředitelně měli docela vzláštní chvíli. Ostatní Winx se dívali na tu ruku a přemýšleli. Grifin se nemohla dovolat určitému a Farangonda už nemohla stres vydržet.
"Zvedl to?" otázala se.
"Ne. Pořád to nezvedá...." a vypla si mobil. Stella ihned došla ke dveřím a zahlédla mě.
"Ahoj Bloom? Co tady...." Otočila jsem se na Stellu, co stála ve dveřích.
"Ahoj Stello. Je tu táta?" nadechla jsem se. Stella udělala gesto, že ne a pohlédla na Grifin. Grifin to samé, ale držela v ruce mobil.
"Ne... Bloom. Ani se mu nedovoláme."
"Musím jít, Stello. Asi už vím kde je." Otočila jsem se a hned vyrazila do Sparxu. No.. Tedy ke troskám.....
Mezitím se Valtor dohadoval s pár kámošema.
V:"Tak. Máme teď jasné, že Bloom už mě uhádla."
1:"Uvědomuj si Valtore, že tohle není legrace!"
2:"Valtore, ty blbečku! Co s dračí ženskou??"
1:"Bude šíleně naštvaná!!"
V:"Ale, ale..... Vím jak se jí zbavit...."
HAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHAHA!!!
V:"Musíme ji jen vlákat do pasti...."
Oritel smutně stál před troskama. Nemohl uvěřit tomu, že ztratil to, co nečekal, že ztratí. Po asi hodině, nemohl udržet v sobě slzy a smutek. Sedl si a začal brečet. V tu chvíli jsem přišla já a věděla jsem hned, proč tu byl.
"Tati??!!" zamumlala jsem, vůbec nevěděla jsem jak na tom byl.... Ale po 5 sekundách se ukázala aura. Lekla jsem se. Viděla jsem tu auru tak zničenou, že se na to nedalo dívat.
"O můjjj...." a nedořekla jsem to. Vydávala tak silnou energii, že mě to skolilo na zem.
Bloom, Bloooom, Blooom....
To byl Valtor, že? Pomyslela jsem si.
Vypadá to, že jsi mimo....
"Čí to byla ruka Valtore!" Pomalu jsem začala povídat a zvedat ze země. A pak jsem ho zahlédla. No.. Spíš jeho plášť.
Už jsi mě uhádla. Ale byl jsem dřív....Hotovej....
"Cooo?? Jak..."
Prostě... Mitzi byla ale kus.... Kus k oblbování... HAHAHAHA!
"Počkat co?? Mitzi??" vyděšeně jsem vykřikla.
"A KDE JSOU SPECIALISTÉ!!!" ihned jsem na něj hrozivě ukázala.
Nevím.... Jak to mám vědět??
"COŽE!!!" HNED JSEM SE ROZZUŘILA!
Prostě, hrajou hru kdo přežije.
"KRETÉ--!!! NO POČKEJ!! COS JIM UDĚLAL!" A HNED JSEM SPLANULA V OHEŇ. Oritel se otočil a hned to uviděl.
"Bloom!! Dost!! Neztekej se!!!!" Křičí.
Já neslyším......
Neslyšela jsem.... Potápěla jsem se ve svých slzách....
nevím... Jak to mám vědět??
"AÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!" a celá jsem splanula v oheň. Kolem mě se otočil drak a Oritel pořád řval, ale nic jsem neslyšela. V tu chvíli Valtor něco vytáhl z rukávu a divně se usmál. Zmáčknul to tlačítko a vytvořil se výbuch. A já jsem se objevila na uplně jiným místě a vypadáto, že i v jiném čase.
"Kde to jsem??" prohlásila jsem..... A udělala jsem krok dozadu. Otočila jsem se a uviděla jsem jednoho muže za kterým byla armáda. Zamračil se. Já jsem se lekla, když na mě ukázal.
"Stráže! Chyt'te jí!" a oblíčili mě.
V jiném čase stál Oritel před Valtorem.
Vyhrál jsem.....
"To se uvidí...." řekl Oritel.
Bloom je ze hry...Ne?? VYHRÁL JSEM! a zmizel. Oritel se otáčel sem a tam a nikdo, nic. Byl tam zase sám. Šel k troskám a začal tam něco hledat. Stella v tu chvíli za ním přilétla.
"Pane Oritele?" tázala se.
"Co se děje Stello." Oritel si sednul a vytáhnul jeden kámen.
"Pane. Nevíte, kde je Bloom??"
"Zeptej se Valtora." a najednou ten kámen otevřel.
"Valtor??"
"Ano on. On jí vyřadil ze hry." A vytáhl z kamene nebo spíš z krabici jeden přístroj.
"Ze... Ze hry?? Kde je!!" Zaječela Stella a Oritel se zvednul.
"Zmizela. Nevím..." a zmáčknul červené tlačítko a všechny kameny se zvedli.
"Zmizela??" Lekla se Stella a hned odletěla. Oritel zmáčkul modré tlačítko a sednul si do trávy. Po půl hodině už před ním bylo zase království Sparx. Postavené bez chyb. Zvednul se a šel ke dveřím.......
Já jsem seděla na studené podlaze a to ve vězení. Vše tam bylo jako ve starobynci.
"Jsem v minulosti?" otázala jsem si a zvedla jsem se a podívala jsem se z okna. Ano... Jsem v minulosti..... Ale v jaký? Jsem ve Sparxu, ale.... Pak najednou před mřížemi se objevil klučina.
"Ahoj." povídal. Měl kaštanové vlasy a oči a pilně ho hlídali stráže.
"Ahoj." pomalu jsem ho pozdravila. Bylo mu asi tak 5 let.
"Ty jsi kdo??" zeptal se. Ten hlas mi někoho připomínal. Ale koho?
"Já jsem...." ach ne! nemohla jsem říct kdo jsem, v minulosti dračí strážce neměli nikdo v lásce. Musela něco vymyslet a to hned.
"Já jsem Mitzi." Sakra!!! Co mě to napadlo!!!! Normálně jsem to vypustila z pusy! A sakra!!!
"Ahoj já jsem...." začal...
"Princi!!! Kde jsi!!!" BUM! PRÁSK! "ORITELE!!!!!" To byl asi jeho otec, POČKAT! ORITEL!! A SAKRA!!!
"Oritel? Princ Oritel??" usmála jsem se.
"Jo. Už jdu Tatí!" otočil a pelášil pryč. Uf.... Zmizel. Počkat Oritel??? Sakra!! Počkat tohle jsem už říkala!! Sakra!! 4 sakra za sebou! Ach né!!!
"Princ by rád vás propustil. Prej ste nic neudělala." povídal jeden strážce.
"Fakt. To je mi novinka." povídála jsem. Uf... Co to říkám!!!!Najednou zase ten malí přiběhne.
"Můžem tě pustit a ty mi povíš nějakou pohádku! Jo??" Cooo?? Povím mu pohádku??? A sakra!! A to po páté!
"Tak jo." Povídám. Pustili mě a stráže mě dovezli do jeho pokoje. On si lehnul do postele a čekal. Co mám dělat????
"Tak jo... Hm..... Jakou bys sis představoval?" zeptala jsem se.
"Akčnáru!" a zachumlal se ještě více do peřin.
"Tak jo.... V Magixu se konala slavnost růží." začal tleskat.
"A parta kámošů se procházeli po městě..........." Ha. To bylo fakané! Vyprávěla jsem mu jak byla soutěž motorek a jak se od nás Riven odloučil a šel ke straně trix. A usnul. No... To je síla.
"Hezky vyprávíte...." Mezi dveřmi stál jeho otec.
"Víte ne nadarmo se mi říká vyprávěč." A sakra! Co jsem to vypustila!!!
"Můžete jít.... Jste svobodná a omlouvám se za vězení. Můj rádce je dost cáklej."
"Rozumím." A odešla jsem. Všechno bylo staré a krásné. A šla jsem dál do pralesa. Procházela jsem se až najednou něco zahlédla jsem. Zalezla jsem do křoví.
"Musíme ho zabít. Už nám tu dělá mnoho problémů." povídal rádce krále Sparxu.
"Ano. A jeho synka vyproštíme z království a ujmem se vlády." Říkal ten druhý velitel vojska.
"Ano zítra zapálíme celé království v 15:00 a svedem to na tu ženskou, co se objevila."
"Cooo??" zašeptala jsem a ustoupila jsem.
"Co to je??" Uslyšeli mě. Sakra!!
"Halo! Je tu někdo??" a to už jsem byla za obzorem. Musím varovat krále dřív, než bude pozdě.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
